Štítek Monology

Stoje tváří v tvář,kamínku tak nicotnému,že je veliký jako palec,připadám sistejně nicotnýco se týká stáří lidského rodu.

Být můroumá i své výhody. Tak třeba –Nikdo se neptá, jestli mi něco schází.

Zdá se mi,že nejsem sám sebou. Tak tu před tebou stojím,patou drtím ohryzek jablkaa myslím si,že tak se chová skutečný muž. Směješ se. Nejsem si jistý čemu.

Sella Ve vlacích ranníchohlížíš se,nestojím-li za tebou. Dím, není tomu tak. To jen broskvový vítrzachytil se do záclon z muších křídel.Tehdy odpovím ti – sella.

před spaním dlouho hladím psaten jediný se nechá

chceme se domluvitslepí a hlušíhranice jsou podélzatímco stromy padajíhroutí se oblakaproti plameni visí dřevěný zvon

Flashback Polykám světloi ty polykáš světlo,když otevřeš ústa. Tunel obrácený naruby.Klarinet vypouštějící fluoreskující kouř.Dirigent stojící zády k orchestru.Bílá duha na omlžených sklech.Polární liška v akváriu.Sníh pokrývající růžový chodník. Znovu záříš.

Jednoujsem se díval na své ruce. Byl jsem spíš ještěrkounež člověkem. Ulehl jsemna vyhřátý kámen. A kámenmne obejmul.

Vystoupej, jak nejvýš to jdea jdi.