Štítek Monology

Protože bylo vynalezeno slovo „náhoda“, říkám –Taková a taková náhoda nás svedla dohromady. A ne – Právě tato vesmírná síla způsobila,že naše orbity,dlouhé dva tisíce světelných letse protnuly právě zde.

Bohové z žuly poslepu chutnám tvoje tělozde leží noha s popraskanou patouzde tvá paže, pokrytá bolákyzáda, břicho, buben Zemětvůj úd se zachvěl škoda, že zdejsou šera tak krátká a den odhaluje příliš

Madona Siléská Jako starodávné Madony,všechny chutnáte po železe. Když krvácíte,ve vzduchu kolem vásjsou cítit jeho atomy. Tehdy vás dvakrát obejdu širokým kruhem.Neboť tak bylo řečeno – Teprve poté, jak do neznámé země, do ní vejdi.

Když pohlédneš do zrcadla,uvidíš se tak,jak si myslíš,že vypadáš. Tvá skutečná podoba je přitom jiná.Nalezneš ji vpitoudo druhé strany zrcadla. Líc tě klame. Tak, jako vodní hladina.

Co když sestřelky všech kompasůprostě mýlía sever je tam,kde je jiha jih zase naopak?

Přibývají slova, u kterých se pýřím,když je vyslovím. Prvním z nichje Mravnost, dalším v řadě Vlast.

Jak ptáčka, bych rád,myšlenku slovem lapil. Však, nevyspán,k nohám jí kladu,ptáčníkovu síť.

Ach, jak vroucně dnes,ledový déšť, prázdné větve bezu líbá.

tolik zvláštních tváří,potkávám dnesi v průchodu potkávámtolik divných tvářívšechny je ustát jediným pohledem