Štítek Monology

Přivoním k větvičce rozkvetlé meruňky,opadá jak rosa.Země je plná rosy,je plná lístků orosených meruněk.

Milovat jsem chtěl,nebylo však koho. Milovat se sám?Sám. To neznamená mnoho.

Svíčka v chlévě blikla, osvítila výseč prostoru kolem.Jako by vše ostatnínestálo za námahu.

Jsou muži, kteří mluví o rybolovua muži, kteří o něm nemluví. Jsou také ženy, které mluví o svých milencícha ženy, které o nich nemluví. A jsou děti, které mluví o válkácha děti, které o nich nemluví. Muži a ženy a…

Toto je slunce,hřeje a dává nám život. Toto je voda,chladí a dává nám život. Začne-li slunce ohřívat vodu,voda se časem vypaří. Tak jako život.

Je ještě šeroTy už stojíš na nohouVenku poletuje poslední sníh

Aikíón Přes den dovnitřa večer venprochází měkké světlookny domova. Zátoka je stříbřitáa loďky neplují daleko.Večer dám za okno svíčkupro poutníky na cestách.

Hřmění Tady je právě teď. Ve Finsku je o hodinu víc. V Dillí o tři a půl. Vím na vteřinu přesně,v kolik hodin zahřmělo na Novém Zélandu. Ale co z toho?

Slova ztrácí smysl,zašeptám-li,řeknu-li nahlas:„Nejsi.“

Když je všechno hotovo,usedám, hlavu opřenu o zeď.Z cigarety dým,stoupá vzhůru, podél větví kaštanu.