Štítek Monology

    Jak rád bych se dotknul…        …však nedotknu.           Je příliš brzy.               Brát si, co mi nepatří.                …

Měsíc Měsíc dneszdá se být kulatý. Nebýt pih,podobal by se Slunci. Skrz listoví na něj pohlížím. Sám. Sám.

Čekal jsem zde,odešla jsi druhým vchodem. Poznal jsem to.Zradila tě stopa parfému na schodišti.

Obcházíme kolem sebe,jako zápasníci sumo. Hlavně nedat znát,že rány na našich zádech pálí.

Trajekt odplouvá.I rackové na chvíli zmlknuli.Mávám ti na poslední palubu a kapesníkem signalizuji S.O.S.Na záchranném kruhu je bílým písmem Estonia.

Naše pře.Nakonec nad nimi mávneme rukou.Nejprve však,Nazí, musíme oba zemřít.

Korálky yu-yu-mihořce voní,když je přemítámza svítání.

Co bych uviděl,kdybych si vidělna špičku nosu?

Tím, že jsi;zaplnils místo v prostoru. Ucpal jsi otvor,kterým by odtékalo to,co se musí dávat,aby nás nesžehlo.

Na bílém paprskuměsíc se spouští do cizích snů.Jak těm spáčům závidím, když mně jen,stále krade noc.