#2732
Zničit studnu, strom.Zabít dítě. To je lidskost?Otáčím ošoupaný halíř v prstech.
Zničit studnu, strom.Zabít dítě. To je lidskost?Otáčím ošoupaný halíř v prstech.
Když tě rybářsítí vyloví,zeptá se tě – kdo jsi?Co mu odpovíš?
Moudrý mlčí.Snad, že tolikměl by co říct.
Tisíc hvězda každá jiná. Ty říkáš,jsem unaven všedností?
Jak zlaté sluncev kukuřičném poli.V ní leží.Tak prostě a teple.Jako skřivánek v nebi.
Moje zařeknutí,že nebudu psát,tak nepíšu nic.Však, chtěl bych.
Kdesi se ztrácím v oblacích, nad vodní hladinou, měním se v páru a poté v chladivý déšť.
Vrabečci v křovínasazují sikoruny z trní. Však,… proč právě oni?
Slunce se pomalu posouvá,nemilosrdně bělí zeď. Za chvíli dotkne se ruky.Semkneme se ve společný žár.
Přejít vlastní poušť.Je nejtěžší.