Štítek Monology

Podívám se na tebea vidím našeho syna.Ty oči. Ústa.I chůzi má stejnou. Tebe nenávidím.Sedám na rozvrzanou židli.Jak mu mám říct,že on jsi ty?

Jediné,    čím se liším od stínu keře,                 tam. Je moje tvář.

chtěl bych tě  chtěl bych tě   chtěl bych tě    chtěl bych tě     chtěl bych tě      chtěl bych tě       chtěl bych tě        cele obejmout       chtěl bych…

Co je opravdového v tvých očích?Jak jsou tvé oči opravdové? Pootevřeš jednodruhé se zavřetíhou prvního.

Viola Da Gamba Držím tě něžněmezi koleny. A ty?Tiše si zpíváš. Miluji    tvůj      hlas.

U Waargeerdenského jezera V bílém oblaku        běžíš ke břehu   je těžké tě najít. Jehlice ledu náhle bíle zazáří. Flagelant před branou ráje.    Proti světlu jsi       až k hranici bolesti.

rychle se ohlédnu,když vrazíme do sebe ve dveříchstín, který přeběhnul po klicezavře dveře z vnějškutam se potkámetentokrát jako cizí lidéna zastávce tramvaje

 Dnes o něco lépe je,  vidět na hvězdy.  Vždyť v altánku, listí  je celá hromada.  I smráká se dřívěji.

Ráno se vznáší nad tím místem vrány. Tam, kde je kupka listí,  tam stála. Čistím si brýle,  popel totiž zanechává šmouhy místo vzpomínek.  Špatně tě vidím, říkala.

Úvazy na konci mola    mají barvu oblohy. Tam někde jsme stáli,    oba zmrzlí studem. Velký svět                 byl na dotek.