Štítek Monology

Projdu tou branou,je to už posté.Anděl na pozdrav kývne,vítej k nám hoste. Stále mě tadyještě nechtějí.Však chovám domněnku (spíš slabou naději),že zítra to konečně vyjde.

Někdy je to taka jindy zase onak.Nejvýhodnější je mlčet.Ale i to občas chytne pod krkem.

To ticho uvnitř mne,vzpírá se pojmenování.Nejbližšími slovy jsoupokoj a boj na život a smrt.

Jako ptácina nitích z gumykrouží nad námive složitých smyčkách a spiráláchaby připomněli,co jsme nekonali a měli konat.

Když v ženáchje otisk moře(přece život se rodí z vody),proč muži jsoukošaté duby?Nezúčastněně zašumí,když se pohne zema kořeny se pak dál drží,posledního paprsku světlaproniknuvšího listovím.

Boa constrictor Ve smyčkách hedvábnýchobtáčíš, otáčíš,červená boa nejsi tím vánkemdrtíšobratel po obratli. Ach, ty Hedvábná.

vyměním slovo za slovostejně neposlouchášsmysl věty se tedy nezměnímísto já, řeknu prostě on

jako přívaly vlnjako přívaly vlnkdo jsiznal jsem tvé dívčí jménokdysi dnes

Potom stojína zastávkách světaa ty nevíš,jestli se loučínebo vítají.Všechno je modréjako dívčí očia ty zatraceně nevíš,nejistý sám sebou.