Vidím naprosto zřetelnětrny oné růže. Nic nezakrývá,neboť ví,že trny jsou její přirozeností. Je tak dospělá…… uvědomění přirozenostitrvá lidem roky. A stejně pak,svoje trny halído jemných látek a když se někdo zeptá,vypadáš tak a tak,… s rozpaky zamumlajíněco o dočasné indispozicio…
Během nocíduše mého otce přechází do mého těla.Moje duše zas přechází do těl mých dětí. Jednou v noci jsem se probudila byl jsem dědem a otcem a dítětem. Neboťmoje hůl byla stříbrná, stejně tak i vlasy a také ústa.
Ten most na druhý břeh.Ještě jsem k němu nešel.Byl pokaždé tak dalekonebo tak dávno.
Tudy šlatak šílená.A zarosená cesta dneskončí u omámených šeříků.
Kolik vody je mi nabráno do misky z proudu věčného času? Stačím vůbec dopsattuto báseň?
asi nechcine děkuji za optánídotýkat se tě znovaopět schnoutchoulit se ve tvém stínukdyž odcházíša úsměvy, které nekonečně kvetly,najednou odnese vítrspolu s podzimním listím
Každý konecnějak souvisís počátkem.
šeptám své modlitby do větruneslyší je nikdo Však měl by?
Běží až k čáře,která tvoří tu hranici.Tam se zastaví a stojí, nebo komíhají rukama. Stojí tama nevrátí se.Aby zase byli.Nad hlavou jim přelétají ptáci,vyhlíží, kdo z nich bude ten další. Řeka mezitím odděllila včerejšek.
na posledním rozvětvenípodle hlasupoznávámtě