Štítek Monology

Poznání kráčím po cestěpočátek se nevzdalujekonec neblíží slunce je ve správný časna správném místě oblohy

Jen v létěprochází sluncedveřmi až do obývacího pokoje. V zádveří zvedám ruku,ve stříbřitém obdélníku mi kdosi mává.Zdravím ho. Nejsem sám.

V tom domě… V tom domě, ve kterém jsem nebyl, stála lampana římse krbové. Tam jsme lehalina kožešinách tygřích. Tam jsi říkala, nabírej si mě hrstma plnýma. Tam v přítmí, v tom domě. Když jsem tě poslechl,lišky začaly štěkat, jako…

Zloděj jen se nevyděsit když z ničeho nicskřípne prknocíp kabátucinkne knoflík

všechny důležité věcise najednou smrsknulydo krabičky od sirekslyším v ní štěrchat kamínekrozepínat dva malé knoflíčkyzazvonit střep zrcadlapřetočit ocelové perko hodineka slyším ještě cosico si už léta nedokážu vybavit

Svatební kolik něhyv misce jak dlaň naváženo je po dvou prstýncích

i prozřelříkalihledebil a mluví jak mudřec

Poslouchám moře,když tu nejsi. Má podobný hlas. Tady, na tom bílém kameni,jsi slyšet nejlépe.Teď se k tobě přidávápár bouřňáků.Trajekt z Bjötelli má zpoždění.

Až budeš odcházetpodepiš se na rám dveříabys vědělkam že se smíš kdykoliv vrátit

Osamělost Shromáždi kolem sebe předmětykteré máš rádhřeben kartáč na botynůžmlýnek na mák Stoupni si mezi něNapiš dopis otciPřesuň předměty mimo své zorné pole Setrvej v prázdném prostoru a dívej seDopis spalSvoje tělo omyj studenou vodou Až se začneš chladem třástobleč…