#3383
Ještě chvíli semyšlenka otiskuje v hladině.Několik širokých kruhůa když hladina se zacelíjizva zůstane jen nepatrná.
Štítek Monology
#3381
jako bych to nebyl jásmutek v očíchčerň v srdcidívám se na sebe bez zájmustejně i ten druhýkdyž se na ulici míjímenaše stíny se vyhnounáš steskvyplní sebevětší prostor
#3379
i banánky v čokoládějsou menší a menší.přemýšlím nad tím,abych myslel na to, co bude.až přijduaž odejdumezitím co budu.tam mezi stěnou mlčeníkde mě bolí levý bokkde se bojím dotknoutabych se sám zeptalvěřím? a komu vlastně?
#3375
…vypadá tak dospěles krátkou sukní a topem… …ale občas ještě vloží ruku svou do mé…
#3374
hra jeho decha můj dechodráží sesplétajíznaveny
#3362
na konci telegrafního drátuna konci údolítiché šuměníjsi tamneschováš sei mlčet můžeš jsi tamje to jistéjako že právě projel vlak
#3360
den za dnemse vzdávám svých černých cílůvěř mi, že to bolí… …a přece se zdájako by bílé cíleani nebyly
#3358
cítím krevvůni dávných železrozkročenajsi šelma v klíně krvesnubná jsi výhonek časujá dno oceánu hřeben vlny chvátající zpět
#3357
rozkročenmezi kohouty střechpod nohoukroutí sezkrotlý vítr
#3354
ohlédnu sekdosi známý mne volávšechno je jinak