Štítek Monology

V Sollokuenppe tři dny sněží.V Džálápangrátí jsou záplavy.V Ensingtonu spadnul dům.A my, kteří jen jsme,nejsme ani tam ani tady.

Dlouhá báseň je vlastně jen sledem básní krátkých. Proto píšu krátké básně,abych hned po jednom ukončení mohl být novým začátkem. Vždyť vše kolem se tak rychle mění. Než si stačím povšimnout,hejno migrujících husí již,hledá nová hnízda.

Kým jsem? KILO DELTA OSCAR JULIET SIERRA ECHO MIKE stopCHARLIE OSCAR JULIET SIERRA ECHO MIKE stopKILO YANKEE MIKE JULIET SIERRA ECHO MIKE stopover * Kdo jsem?Dokážu pojmenovatsvou existenciv prostoru,který tak dobyvačně zaplňujisvým vlastním dechem? * Když bubnuji na bubínek Jsem…

Dnes jsem si uvědomil,že krystalky jinovatkyna listech dubůvypadají jako krajkoví spodniček. Hned následovala otázka:„Dožiju do večera?“

červený prachaž ti fouknu do očíprozříš Mraky dávno odtáhly k horámvšak jejich dotekstále nacházím v každém stéblu trávy.

Stoje u potoka,hledě na svou tvář,jizvy, prach,ptám se. Kým,kdos byl,kdo by tě večerjak ztraceného přivítal,pohostil vínem?

Rohlíčky Tváří v tvář mokrému ořechucvičím se pokoře. * Louskaje ořechy,cvičím se vděčnosti. * Tváří v tvář rohlíčkůmcvičím svou vůli.

Modlitební zvonky se chvějítaké já se chvěji; slyším jejich hlas.Můj krok je pevný i mysl,začínám se smát.

jak dlouho ještědá se odcházetzrození smrtsmrt zrozenía další zrozeníza šumění deštěza času měnícího písekv dutý zvuk přesypaných kostí

když spíš,je tvůj obličej prázdný,řekl mi pohlédl jsem se na něja jeho tvář bylašedivá jako rozbité zrcadlo