Štítek Monology

neudělat dvakráttutéž chybu zemřít bez náručekterá zachytí

Co by,co by bylo pak,kdybych dlaní přikryl svět? Co by bylo pak,kdo by zůstal a hrál na turantong?

na stěnách staré obrazyožívajíkdyž večer přijdeš po unaveném dni

to ty se díváš na hvězdysedíš pod jednou z nichhromádka dopisůbez adres se vršítóny v tvém těle

zde, v těchto místechse přikrývámabys neviděl,že chvěji se,že právě tam jsem nahá,když se podíváš,pavími pery jsem pokryta

jako by nemělo být už nicrozeznělo se ránoobrácené čelemudeřilo silou

ani si neohlédnemekdyž praskne žárovkaneotočíme se po náhlém stínu normální dobaprázdných žárovekčas loučení se poslepu

Utekl jsem před láskou.Zamířil do poustevny nad srázem.Orel už vyvedl mladéa potok ke mně z dálky běhává.Jsi mi stále po boku.Hle, ke dveřím poslední schod.

V jarním sadu zpívají ptáci.Nad ránem, když jím procházím,zpívám s nimi.Moje vlasy jsou černé. Můj krok, pevnější.