Štítek Monology

kolovrátek umanutěumanutěumanutěumanutěumanutěumanutěumanutěumanutěumanutěumanutěó, že kdysi tonestalo se tonestalo se tonestalo se tonestalo se tonestalo se tonestalo se tonestalo se tonestalo se tonestalo se tonestalo se to

Múza … a teď,teď na něho sedla.Mrcha.

Řídnou,řídnou mé vlasy.A ty? Ty se díváša neřekneš nic? Proradnice, proradná!Kdybys aspoň řekla – Řídnou,řídnou ti vlasy,miláčku.

to místo, víš,je z mých nejmilejších

takhle jsme to vždycky dělaliprsty já tady ty tamznělo topo celé léto to znělochybí to zde jako ta dutá kostna kterou jsme hrávaliopuštěné místo

cítíš-li se sám, přejeď rukou po jejím nočním stolkuz kartáče vyber její vlasyvzpomeň si na její vůniusedni do jejího křeslavezmi do ruky klubko její vlnyprolistuj v knihovně její knihyposlechni si její oblíbenou deskupojez její oblíbené jídlo otevři oknozaposlouchej se do…

kouzlo levou rukou začni kroužit v zápěstíohýbej přitom prsty jeden po druhémdokud nebudeš mít zaťatou pěstpotom jdi (stále se zaťatou pěstí)do nejblížího městaa choď po ulicích až do večera uvidíš-li za soumrakumezi chodci jelenakouzlo jsi provedl správně

myslím, že jsi nikdy nenosila vůni,kterou jsem včera cítila přecenajednou jsem byl domanajednou jsem byl malýnajednou se mi chtělo smátchytit tě za rukustulit se do klína

nemyslím siže by věděli co dělajíjen se dotýkají těch místkterých se dotýkaly jejich matkya matky jejich matek je to otázkou přežitínalezení kotvyv neustále se měnícím prostorujen pouhé nalezení bodukterý kdesi dávno existuje

nechal bych ho stát tak jak jevšak každý úsvitemchytá do své náruče příliš mnoho světlaotočím ho k sobě čelembude mi vyprávětrozdělí se o točeho má nadbytekdopadne na mne jeho zář