Štítek Monology

Tu zídku jsme obcházeli hodinyNevedla nikamNa jedné straně končila v křovíNa druhé kdesi v horáchJen písečné blechyTy nás provázely celou cestu

mít stejné slovo pro včera dnes i zítra

Mistr Wu řekl zlatá linka kincugidá se přehlédnoutrychlým pohledem

„Myslím si,“říkají mnozí,„že mne opustila Múza.“ Ale tak to není.To jen pro ten okamžik,bylo všechno řečeno. Pak nezbývá,než jít do rozkvetlého sadua nebo mlčet.

Tak dávno jsem tě pohřbila tak dávno neodpustil.Slyšíš!?

Mrholí, když pohlédnu do polí.Prší, když otevřu modré dveře,dveře zpátky domů.Nepřicházíš, nepřestává,čas se znenadání zastavil.

v krabičce sardinektam se toho dějetam toho jeno jen si to představte

kam s očimaje tak krásná je tak krásnábloudím bloudím

Básněním k … (ale čemu?) každé ráno jednu báseň,už mě z básní bolí dáseň báseň čerstvá, včerejší,prý že je to vedlejší žvýkám rýmy, chudou stravu,už v těch sračkách skoro plavu

Dnes jen dýchat jen dýchat a čas od času vyhlédnout z okna ven. Na modré obloze sledovat šedivé vzteklouny.