#0413
Neboj se.Přešel jsi poušťpřes vrcholky hor jsi šel. Jen malou chvíli,ještě chvilku posečkej.Vítat tě bude prostřený stůl.
Neboj se.Přešel jsi poušťpřes vrcholky hor jsi šel. Jen malou chvíli,ještě chvilku posečkej.Vítat tě bude prostřený stůl.
Třpytí se kopule Chrámuprahnubýt uvnitř být uvnitřrozumíš?
Voda nám syčí pod nohama.Vzpírá se krokům, jak koně za úsvitu.Překročit čáru mezi ano a ne.Korunou vlny stát se v okamžiku.
Bože, jsi můj Bůh.A chválím tě málo.Před chvílí začalo ráno. Celou noc jsem Tě nechválil.
Stráň je plná bříz,jako deka psích chlupů nebo hnid. Dnes napad sníha bílo je že na chvíli i malý potok ztich. Vše je odpuštěno.
Hádej kdo jsem?Nomen omen. Byl jsem kámeni rudý plamen. My dva jsme se viděli.Včera, v pátek, v neděli. Dnes jsem zas.Co čas je čas.
Čekáš, čekáš snad celý život.Na Slunce, až ti kůži zahalí.Na políbení, které ti rozevře ruce.Ořech se koulí ve dlani.Dočkáš se.I dnes.
Jen čtvero stoptáhne se travou. Dvě stuhy na nebibíle si plavou. A na konciosiky list. Jsem si jist,že čekáš.
Za tmy jsem vstávalahvězdičky dávala do tvejch očí. Ach ty můj jedinej,Janíčku rozmilejproč voda, voděnkašaty ti močí. Voda je nemočí, kabátek bělíby moje očička k hostině směly. † 25.9.2017 Jan Tříska
Když jsi byl malý, tolik jsi plakal.Já jsem nic jiného jsem neuměl, než jen tě k sobě přitisknout.Trápil jsem se tvou bolestí a dnes se mi strachem znovu srdce svírá.Myslím Bože, že dal jsi nám do života příliš mnoho slz.