Pozdrav z Caporetta
Prsty saháš do oblak.
Dlaněmi se dotýkáš mraků.
Když pláčeš, plníš moře.
Když se směješ, rozkvétají stráně.
Tvá údolí jsou široká jako plece bojovníků.
A soutěsky úzké jako pasy mladých dívek.
Hluboké jsou tvoje propasti. Hluboké a temné jako nejčernější noc.
Kdo, kdo jsem já, že mi všechno toto dáváš darem.
Kdo jsem já, že na mne myslíš.