Štítek Město

V ošatkách ze slámystříbření chleba.Smíření pšenice a žita třeba.Kůrka zvoní apetrovský zvony.Andělů tisíczpívá Haleluja.

Ty vole,takovejch pěknejch holek všude.A mezi tím, sem tam,krokusek.

února Stromečky leží u popelnic.Že neměli krásy o krapet víc. Setřásli ji už všechnudo koberců.

Na špičky petrovskejch věžísněžía taky na svatýho Jakubasněží.Bílej koník bez ohlávkypo Svitavě běží.

Silvestrovská Víc rachejtlí, … … dýmu víc. Běžte, rychle … … noste tucty Římských svíc. Zde, … … tu jsou další krabice. Zapalte všechno. Ať shoří to, … ať shoří to trapné ticho.

30/5/45 Maloval jsem štětcem trochu šedivýma namaloval pole za Brnem.Maloval jsem štětcem trochu bělavýma maloval jsem mraky nad Brnem.Troška černé mi zbyla. Černá je barva noci.Vykreslím jí smutek. V srdci města bolavém.

Z věže kostelapůlnoc padá.A pár vloček sněhuna skývu chleba.A na andělakol dokola.

První neděle Adventní, ale už se to dere na jazyk. Od kádě ke kádi chodníčky krvea nad nimi, na provázcích,měchýřky rybí,jdou na Půlnoční.

Je ten kostel jak na obláčku.Jak když po špičkách si běží.Má stovku oken na oplátkua dvakrát tolik věží. Když k večeru však rozžehnou sevenku stužky žlutých očí,tiše se tiskne k Jezulátkua do jesliček prší.

O Marseille II Voníš. Po šafránu a levanduli, po rybách a rybářích, po vojácích a prostitutkách, nejvíc ale, nejvíc asi po mořích.