Štítek Město

KřižovatkaAutaSemafor Auta jezdí dolevadoprava,nahorudolů. A zase doleva,doprava,nahorudolů. Změní se to pokaždé,když se změní světlo na semaforu. Zvláštní.

Do práce Uhnout očimaabych jiné očinepřistihnul při nádechunepřitisknul je omylem ke zdi. V nejzranitelnější okamžik, abych jim úklonou hlavy neřekl Dobré ráno.

Možná, že se ohlédnunebo taky nepo stínu na kamenných schodech. Stejném, jaký zůstal na žulovém patiupo těch mrtvých v Hirošimě. Možná, že se ohlédnu a hodinky se mi steskem zastaví. Nebo taky ne.

    Městem procházel            bosý muž.          Jedni na něj volali   jsi blázen.        Jiní zase,          Svatý.    On však       měl hůl…

Pod stolemnevím kterým,zavadili jsme nohou o nohu. Nastal soumrak, čas těšení.Ještě sníst polévku a dopít víno než pojede poslední vlak.

Náhoda? Stejný vzorek kostekmá Pařížskái Brodek.U Prostějova.

Káznice CejlNahlížím špehýrkoudo ptačí klícky,kde starali se o Jany Zahradníčky. Ty cimry mají svého genia loci,když pryčna vrzneo půlnoci. Však po návštěvě, bylo mi až ouzko,šedivá, červená, bíláKartouzko.

Bydlíval jsem v doměs okýnkem do dvora.Když zavřel jsem oči,říkal jsem – hle Ráje obora.Tehdy slyšel jsemkočky, drozdy, snad i sýce,sedět pospolu. U jedné popelnice.

V šest v parku Srdce zvonu Panny Mariebije v bé. Slunce se brzy rozbijeo rybníků okraje.

Zachytilo se líněvlákno babího léta.A věžička kostela,omotaná jak hedvábná panenkazačíná smlouvato kapku léta navrch.Do vyprahlé věžní cibule.Do hladového štamprlátka.