Štítek Lidé

Svatého Bartoloměje,voda se z kropenek v zimě nevyleje. V černých lavicích tiskneme sena starých větvích kosi. A pak ještě kdosi,kdo nám ruce hřeje.

Teplý vítr zaváljak mavnutí rukou v nedospánku. A znovu listí pršípo mokré lidské duši. Už jen krátce.Na dva, tři vrabce.

 Nemyslím si, že bychom měli srdce z kamene.  Vždyť přece, když nastane jara čas, všichni, jako jeden muž či jako jedna žena, začneme psát o petrklíčích právě ze země vylezlých. Hromadně milovat se začínáme se sasankami a sítě sociální zahltí…

Ty jediný.Ty jediná. Říkáš mijménem. Dělej to.Neustávej. Dokud je čas.

mít prostý stroj            lidství využít z masy diamant            silou vytěžit

cedule bez příchutiTerezínstále se loupou kusy vin

Teď už jen letmé pohlazeníjako když vánek vběhne na pole. A všechna láska i květy na níbyly jen kroužky na vodě. Ještě pár stromů zpívá v dáli.Stále pár lístků chvěje se. Však song o věrném milovánískončil na černé klávese.

Do mlčení vcházíneboť jej nikdo nezná. Noří se do šeolua zapomenuto je jeho jméno. Jen ještě jediné slovoje mu dovoleno říci. A hluboko nad nímsvítí malá hvězda.

Snad ještě jednoudo třetice. Dnes večerznovu zaprší. Potom jistěvědět budem. Že Pánbůh naše prosby vyslyší.

Proč se tě musímpořád dotýkat? Kdy jsme sizačali tykat? Moře vlní sev tanečních krocích. „Ne, vůbec nejsi tlustá.“ Loďka houpe sev kroužených bocích. Severka svítív bezesných nocích.