Štítek Krajina

Dlouhé a oblé jsou ty lány.Jako vlna, když stříháš beránky. S jarem za tmy do nich vcházíma sázím mladé červánky. Vlčí mák z nich v pruzích vzejdea létem laně na polích. Ve dlaních se Slunce sejdes hrozny vína v zlatý…

Dnes již plášť barvy holubičí modřipo ránu jsi hledala. Však čelenku, na dvě nitě silnou,ze zlata, sis stále nechala. Už strojíš se za neřestnicico zbytek krásy jeřabinou halí. A pohledáváš po truhlicizávoj, jenž chladná rána zkalí.

Myslel jsem,že mě zradí zrak,když jsem spatřil tvou chůzi. Myslel jsemže mě zradí sluch,když jsem slyšel tvůj smích. Zradilo mě srdce,které jsem myslel,že nemám.

Odcházía tluče do plotů. Snad ve větrunotu nechá; pro útěchu.

Plachý vítrloňské listí žene, načechrává. Do prachu píšu muať schovává se ještě. Že čelenku Podzimu plést budeaž koncem léta znovu přijdou deště.

V záhybech mrakůse Labe zrcadlí.O Cestě zpívá.

Uzlíky bílých plachetnic.Haj, hou. Svítí jak tucty svic.Duše mrtvých námořníkůdává Měsíc po pětníku.Haj, hou. Zítra za polovic.

Po tváři loukyrosa se koulí. Včera večer byla pannouráno koně po ní ženou.

Když lístky lnu večer opadaly,odkud se ráno zas jiný vzaly? To vlasama svýma nebeský panenkymodrý kousky z oblohy pometaly.

Ještě ráno bylalouka plná máků. A večer rudé lístkypo strništi vítr vláčí.