Štítek Krajina

Bouření Mraky rozsvěcí se. Jiskry v nich přeskakuji jako v leydenských lahvích.A poté, anděl spustí se. Na stříbrné šňůře, bubny a činely v hrsti. Toto je tajemství bouřkových mraků. Anděl na provázku jako dětské jojov rukách božích.

Pařez Občas se to stane.Jdete po loucea z ničeho nic, zakopnete o pařez.Pařez, který se sotva krčí v trávě.A přece pařez široký, pařez širokého stromu.Pařez stromu, který kdysi byl.A ten, právě teď se rozvzpomněl.Tak proto, ne ze zlomyslnosti,nastavil vám nohu.

Klap, klapto padá listí mezi větvemi.Při dopadumírně posunuje zemi. A pak vítrklap klapto zvedá listí mezi větvemi. Jako když otáčíšpřesýpací hodiny. A když listí dolétne k obloze,lehce to zasyčí. To se srazí list a hvězdaschovaná za mrakem.

Habry tak mělce dýchají. Jako kdyby v nich Měsíc proběhl za Novoluní. Celé vyděšenésvými lístky třesou a pořád ještě nemají té hrůzy dost.

Z putování Kdysi jsem nemíval rád,když mi tráva pohladila nohy. Čím jsem však cíli blíž,tím vděčnější jsem za každý šrám. Vždyť i šlehnutí bičemmůže býtaktem lásky. /Nad Doubravníkem/ Toto je sad.Jabloňový sad. Ve stráni ukrytý. Obkroužený keříky bílého a červeného…

V trávě leží pavučinka slabá – zapomenuté protření očí. Celé potrhanéod kapky rosy.

Zvonkohra Tolik vánkůpere seo starou zvonkohru.Jsou k neutahání.

Hostie lístků olšízdají se být plošší,když soumrak jetuší poleje. U této básničky jsem byl požádán o improvizaci na téma řeka Olše, tak tady je: Hmmm,řeka. Ta tiše cinká.Jak maminka, když večervolá k večeři. A pak po umývání,každýho zvlášťpo vláskách pohladí…

Kaštany To bylo ten rok,co opadlo listí z kaštanů.Snad ani klíněnka nebyla,protože nebylo už žádný listí.A větvičky těch kaštanů se zkroutily,některý jakoby se zavřely v pěst,jak chytaly Duše těch kaštanů.A jiný zase, jako by hrozily.Hrozily takovýma dlouhýma prstamaa říkaly –…

Holubi z náměstíslétli sek plechovému pítku.Mladíčci holubí s brkem ve kšticiklovou si do očí.Jen ten šedivý  s nožkou pokroucenoudnes tu není.Jinak den co den, se po sobě opičí.