Štítek Krajina

Prázdné pastvinyjen orlíček na nich.A trošku smíchua žádný sníh.

Lososově růžové jak snění,blankytně modré o malíček tmavší,královské modři na kraje,zde zelená jak hrášek patří.Všude trochu bíla z hlohůholubičí pírko v rohua je ráno.Přichystáno.

Vysoká trávasypaná bílými lístky třešní.A země, pokaždé se zasní,jaké to v zimě bylo.Když všude bílo bylo.

Magnolie Staro-růžově se oblékajímagnolie v předpokojích.Staře a růžově voníjak dívky a dech koní.Nechtěl bych říct,že voní jarně.Spíš hodí se příslovce –marně.

Dneska ráno na trávníčku,pěnkavák honil pěnkavičku.Možná hráli na honičku. Když jí babu dalletěl zase o dům dál.

(Jaro) Kolik je potřeba tubsněhově bílé,japonské i anglické zelené.Hnědé okrové jako kurkumai jako bronz; šmrncnuté trošku do červena.Akvamarínovéa tuarégské modři.A růžově průsvitnéjako malá ouška králíčků.A přesto se to vždycky vydaří.

Hrdýlko k prasknutí, zobáček chtěl by snadspolknout hvězdu. Však dvě už ve křoví blikají. A odkudsi písnička pro nevěstu.

Bílé lístky magnoliíPadajíDvůr princeznyAj-wejíPotajíSbírá je

Holub Pohoupne se trošku v bocích a po dvouči třech tanečních krocíchuž dělá pukrle. Přiblble.

Racek v oblakurozpaží, upažírozpaží a zase chvíli nehne se. Lehce svou váhu přenese.K zobáku. Proti vlně. Proti skále.Po sté, po sté. Zdá se to být, tak…… prosté.