Z putování
Kdysi jsem nemíval rád,
když mi tráva pohladila nohy.
Čím jsem však cíli blíž,
tím vděčnější jsem za každý šrám.
Vždyť i šlehnutí bičem
může být
aktem lásky.
/Nad Doubravníkem/
Toto je sad.
Jabloňový sad.
Ve stráni ukrytý.
Obkroužený keříky bílého a červeného rybízu.
Budiž Hospodinovo jméno pochváleno
na věky věků.
/Borač/
Víte co a já vám něco povím.
To úplně nejkrásnější na putování je, když dojdete a doplazíte se a dokodrcáte se na to nejmenší nádraží s jedinou kolejí, čekáte na vlak a jiřičky, které jsou tak vysoko, že je spíš tušíte než vidíte, kdesi nad vámi začnou hrát džez.