Štítek Krajina

Habry tak mělce dýchají. Jako kdyby v nich Měsíc proběhl za Novoluní. Celé vyděšenésvými lístky třesou a pořád ještě nemají té hrůzy dost.

Z putování Kdysi jsem nemíval rád,když mi tráva pohladila nohy. Čím jsem však cíli blíž,tím vděčnější jsem za každý šrám. Vždyť i šlehnutí bičemmůže býtaktem lásky. /Nad Doubravníkem/ Toto je sad.Jabloňový sad. Ve stráni ukrytý. Obkroužený keříky bílého a červeného…

V trávě leží pavučinka slabá – zapomenuté protření očí. Celé potrhanéod kapky rosy.

Zvonkohra Tolik vánkůpere seo starou zvonkohru.Jsou k neutahání.

Hostie lístků olšízdají se být plošší,když soumrak jetuší poleje. U této básničky jsem byl požádán o improvizaci na téma řeka Olše, tak tady je: Hmmm,řeka. Ta tiše cinká.Jak maminka, když večervolá k večeři. A pak po umývání,každýho zvlášťpo vláskách pohladí…

Kaštany To bylo ten rok,co opadlo listí z kaštanů.Snad ani klíněnka nebyla,protože nebylo už žádný listí.A větvičky těch kaštanů se zkroutily,některý jakoby se zavřely v pěst,jak chytaly Duše těch kaštanů.A jiný zase, jako by hrozily.Hrozily takovýma dlouhýma prstamaa říkaly –…

Holubi z náměstíslétli sek plechovému pítku.Mladíčci holubí s brkem ve kšticiklovou si do očí.Jen ten šedivý  s nožkou pokroucenoudnes tu není.Jinak den co den, se po sobě opičí.

O zvířatech Na zvířatech se mi nejvíc líbí to, že dělají věci bez důvodů. Bezdůvodně se rozběhnou, bezdůvodně vzlétnou, bezdůvodně se otočí. A my, věční hledači důvodů, marně hledáme důvod toho rozběhnutí, toho vzletu a toho zvířecího ohlédnutí.

Druhý břeh Na druhém břehu vytrhaná tráva.Trámy dohořívají.Voda je kalnáa všude hejna much. Stojím na druhém břehu.Kdysi k němu vedl most.Každý tam mohl dojítpo oblouku Měsíce.

Kapříci Koi Kapr Koinekojí.To je málo známý fakt.Fakt.