Štítek Dlouhovláska

tvoje jménopíšu ho na lampion štěstípomalu stoupápřes zčernalé stromykomudnes zapálíšto co zbylo

tvou postelz pietynezastýlámpo půlnoci setisknu k důlkům vyleženýmv moři pěny zčeřených prostěradel tak nenadále

představ siže ti stojím za zádypředstav siže slyším tvůj dechpředstav siže tě jemně otočímpředstav siže ležíš na zádech představ sijak se vyjasnilopředstav sijak někde štěká pespředstav sijak je sněhobílopředstav sijak tě hladím ve vlasech

chytal jsem těpod hladinounad hladinoujako stříbrnou vážku

V tom zdání,které nebylo jen zdáním mým, jsme štvali jelena. Dlouhovláska mi řekla: „Pod bílou srstí, srdcevidíš?“ Když jsem ho spatřil, jelen jak podetnut padnul do trávy. Tehdy mi řekla – a můžeš se mnou spát.I jelen už spí pod…

požádal jsem Dlouhovlásku,aby vystoupila ze stromu když se to stalo,opadlo listí,dřevo vydalo tón

Dlouhovláska chodila po doměa dělala znamení Jednorožci z kredencemizeli jako duhová pára Domácí skřítci sibalili kufry a stěhovali se pryč Řekl jsem jí, ať přestane,nebo že brzo zmizí i náš dům

V nehlídané ohraděuprostřed městase pase houf oveček. Říkáš mi: „Podívej na jejich kopýtka, jsou zlatá!“Beru tě za ruku,jako ovčí rouno teplou. Znovu zmlkneš. V očích ti čtu,že na něj stejně myslíš.Sype se ti z očí smutný sníh.

Hráli jsme s Dlouhovláskou na Myslím si. Nejdřív onaa potom já.Když už jsme si mysleli úplně všechno,myli jsem si záda.

Dlouhovláska mi první jarní den řekla,že budeme naše jablonězdobit papírovými řetězy. Když bylo skoro hotovo, upadla.Chytal jsem ji do večera.