Štítek Dialogy

Navážeme-li na náš minulý rozhovor,dá se konstatovat,že se neudálo nic,co by stálo za řeč.

Řekl zde někdo slovo „lítost“?Ukažte mi,jak vlastně vypadá,ať vím, kde mám mít ruce,jak natočenou hlavu a zkroucenou tvář,až budu říkat „Je mi to z celého srdce líto.“

Nedělní odpoledne Vezmi 10000000 kilogramů železa,nýty tlusté jako paže,šrouby a matky vážící 20 kilogramů,betonu 500 kubíkůa jdi si stavět.Třeba věža pojmenuj ji třeba Eiffelova.

Cosi se stalo se světlema z mraků padá zelený déšť. Před chvílí jsem mluvil se stromem.Prý jdu po špatné cestě. A ještě špatným směrem.

Ptával jsem se,když jsem sedával na složených sítích,k čemu jsou moře a oceány.K čemu jsou,kromě díváni se na západy sluncí,pojídání krevet,lovení tuňáků a chytání droboučkých grundlí?Tu mi Santiago řekl –„Abys chlapče viděl, jak jsi malý.“ Ale já byl malý.

Moje mírka je kratší než tváa přecekdyž na strom spolu vylezemevidíme do stejné dálky.Rozbité deskyzakopané pod pínií.Sedl by na ně prach,kdyby je někdo odkryl.Ale taktolze jen říct,kdesi jsoua jen andělé z nich umí číst.On ne. Ani já ne snad.Byť jsem…

Jak se cítíte doktore,když zde, v této velké jeskyni, si prostřednictvím ozvěny, můžete povídat sám se sebou? Nazvěme tento vynález prostě jen – jeskynní zesilovač velmi, opravdu velmi, soukromých myšlenek.

Schovala jsem se za list,byla jsem nečesaná.Prošel jsi kolem,jak lovec jist.Já byla kořist, tebou nehledaná.

Chybí miprojít kolem vás.Slyšet znovapřátel hlas.Podat ti ruku. Jsem tu zas. Kdesi se ozvalsýc, či sova. Jak se máš? Ty obcházíš mě znova? Kdy uvidíme se z dálky zas. Potřebuji slyšet druhu hlas. Člověk jsem. Jako ty. Po věky plný…

Když říkával  jsem ti všechna ta slovajako Miluji tě,budeme spolu celý život,vychováme ranec dětí,bylo tojako když se dítě učí chodit.Když občas neodhadne délku kroku,někdy zavrávoráa postupně si uvědomuje smysl a cíl své chůze.Vím,že dnes bychnepoužil slova jako celý život a…