Chytil jsi mě za zápěstí.Když jsi povolil,jak na provázku jsem měla,otištěné hvězdičky a Měsíc na kůži. Kulatý Měsíc se mě líbil,ale hvězdičky,ty mě bodaly tou špičatou září. Ani jsi neřek – Odpusť.Ani ses nepodíval do všech svých uplakaných očí.
Lu Napsal bych,„Prošla jsi mnou“,ale co vlastně znamená,„projít někým“?A co vlastně znamená„mnou“? Povídej mi o tom, malá Lu.
Tvoje kroky,když jsi odcházel,schovaly se kdesi pod schodištěm.Když prší, jemně šramotí.Koupila bych pasti na šedivé kroky.Vědět tak kde.
Sednu si jendo prosezeného ušáku.A budu mlčet.Času je málo.Ty máš stále plechové natáčkyv bílých vlasecha pořád je o čem mluvit.
Můj stín,byť skočím sebevýš,o mě nejspíš ví, víš? Pokaždé totiž chytne mě,když odrazím se od země.
Tak jsem se kdysi trápil,až jsem začal psát básně.Nejprve pro sebe,později pro své přátele. Nakonec,mi bylo líto těch,kteří básně psát nedokážou.Znovu jsem pak plakal.Bez útěchy.
Malování koček Čtyři smaragdové,dvě zlatá,osm z nejčistší bronzilahvička tuše, nejlepší kvality.Souhvězdí Velké a Malé kočky.A teď, zkus si to taky ty…
Aby Aby neumrzli jsme,když začnou mrazíky.Aby nezrezavěli jsme,když začne déšť.Aby nedostali jsme kašel,když začne podzim. Aby… Přikryj mě svým pláštěm,podej mi huňatou dekua tu čepici, tam. Na, pofoukej mi bebí,které mi udělal krutý svět.
Ono to nebude ze dne na den,ale bude to.Jednoho dne se probudíša prostě to bude. Potom nejspíš řekneš –Ale dřív to nebylo vidět.A já řeknu – Ale bylo.Očima, které jsi mi za čtvrťák dávno prodal.
Zaseju hrácha přeberu ho,celé léto budu sbíratvoňavoučké a bílé hřiby. Nalovím rybdo polévkyhrnec uvařím jí. Jen, vrať se,vrať se živý.