#2774
Můj svět je velký. Není tvojí chybou, že ho nemůžeš zaplnit. Přesto bych to tolik chtěla.
Můj svět je velký. Není tvojí chybou, že ho nemůžeš zaplnit. Přesto bych to tolik chtěla.
Oč šťastnějšíbásník beze slov, než ten, jemuž slova nechybí.
… a když trháte čistý list papíru myslíte přitom na něco?
Zlomil jsem květinunad ránem způsobil konec světa.Nevšimli jste si padajících hvězda bortící se nebeské klenby?Opravdu ne?
Jednou jsme se potkalicizína zastávce tramvaje. A pak jsme spolu bydlelinecizív jednom bytě, ložnici. A teď jsme cizí. Jen, je to stejné nádraží.
Samota Nohy si nahřívám na adaptéru notebooku.Aspoň něco hřeje.Pak už jen horký čaj.
Co chtěl bys říct,když ze své chýše hledíšna rozbouřený záliv? Mlčíš a šedé volavkybojují o každou píď.
sedíme pod jablonípadají jablkaon se nahne, říkápadají jablkaslyšíš, tlukoujako srdce tlukoujako když se ta srdce objímají
Najednou,všechno se rozbijezůstanou oči pro pláč. A ty modrýma očima, ptáš se ten podvečer –Kdo jsi?A kámen mlčí.
Co mohu udělat jiného,než tě obejmout.Neboť právě toto nám bylo dánoa jiného už nic.