Štítek Dialogy

Valentýn byl ve středu Snad chytímposlední šalinu,abych ti nějakou rostlinudalna Valentýna. Je pátek a svítá.To je hlína. Zmrzlá kytka z kapsy zírádo Večnosti. Tobě pro radost.

Na fotografickou deskukradeš mi duši.A potom říkáš – Bože, jak tobě to sluší.Proč jednou neřekneš – půjdeme s sebou.

Žongluješ se slovy, miláčku.Kamenná koule pro tebe znamená kámen.Jednoho dne však dopadne na zema tvůj svět promění na sračku.

Právě jsem napočetlatři tisíce osm set padesát šest hvězd.Jsem blázennebo mě chce Amor svést?Je polednea nebe pořád nebledne.

Takhle to asi končí,že začne padat mlha přes oči. A Ty zahlédneš most.Přes nekonečnost. Chtěl bych,…Až na patě mostu tvoje bolest končí.

Všíváš si slzy do polštářea černá Noc ti tváře suší.Smočila pero v kalamářia píše a škrábe po tvé duši.Nocí šiješ bez přestání.A slzy k černé tolik sluší.

Podali jsme si ruce,když jsme se loučili. Možná jsi mě škrábla.To loučení se vůbec nehojí.

Jsem sama, řekla.Ani se nepohnula. A nad námi vyšla hvězda.Co jiného se mohlo stát.

Slyším ticho.Jaké ticho máš na mysli? Ticho co tichem jestdřív než se rozmyslí,že bude myšlenkou? Nebo ticho to ticho před bouří,které nad hlavou vranám zakroužía potom dosedne na zkrvavenou zem? Tohle ticho o kterém říkáš si –Raději čert si ho…

Na obzor maluju ti mraky.So cute, so fluffy.Za nimi slunko si krvácí.Tleskáš a směješ se – červánci.