Štítek Dialogy

Čekání delší než život.Úděsnější než noc bez jediné hvězdy.Strach sedající za krk, lehčeji než holubí peří. Chtěl jsem vlastně říct;kdes byla?

Žijem vedle sebe.Na tloušťku dvou peří.Na šířku otevřených dveří.A víme jen tolik, žese mezi námi šeří.

Nechte mne být, chátrám. Celým zjevem podobám se márám. Dnes si mě splet i jabloňový květ, když na madlo mi pad. Přišel Listopad.

Jak se stane,chtít letět a padat na zem? Jak blázen se smát a říkat:"Chtěl jsem letět,a dopadl jsem na zem." Jak se stane,být svatým bláznem?

"Dnes nikam nepospíchám", řekl. "Je sobota." Seděli jsme na lavičce vedle sebe. Já a můj stín. A bylo nám dobře.

V kapličce svaté Markétyna stropě třpytí se viněty. Nad námi černé je nebekrásná jsi až to zebe.

Valentýn byl ve středu Snad chytímposlední šalinu,abych ti nějakou rostlinudalna Valentýna. Je pátek a svítá.To je hlína. Zmrzlá kytka z kapsy zírádo Večnosti. Tobě pro radost.

Na fotografickou deskukradeš mi duši.A potom říkáš – Bože, jak tobě to sluší.Proč jednou neřekneš – půjdeme s sebou.

Žongluješ se slovy, miláčku.Kamenná koule pro tebe znamená kámen.Jednoho dne však dopadne na zema tvůj svět promění na sračku.

Právě jsem napočetlatři tisíce osm set padesát šest hvězd.Jsem blázennebo mě chce Amor svést?Je polednea nebe pořád nebledne.