Štítek Dialogy

Loučení.Slovo o třech slabikách.Po něm zazní krátké ach.A slzy. Snad potkáme se brzy ?Nebo jen v matných vzpomínkách ?

Neměj mě tolik rád,pukne ti srdce až jednou odejdu. Vidíš ten starý vinohrad?Taky uschnul, když ho mladý mráz obejmul.

Víš, když ti říkám,že tě nemám ráda.To mi jen křičí cosivprostřed těla. Říká, že neumí se rozhodnout.Co samo se sebou.Kým vlastně chtělo by být.Jestli se tebou nechat rozpustit.

Zabíjíš draky,všude kolem sebe. Kolik zabils jich v sobě?Ach, jak pýcha zebe.

Čekání delší než život.Úděsnější než noc bez jediné hvězdy.Strach sedající za krk, lehčeji než holubí peří. Chtěl jsem vlastně říct;kdes byla?

Žijem vedle sebe.Na tloušťku dvou peří.Na šířku otevřených dveří.A víme jen tolik, žese mezi námi šeří.

Nechte mne být, chátrám. Celým zjevem podobám se márám. Dnes si mě splet i jabloňový květ, když na madlo mi pad. Přišel Listopad.

Jak se stane,chtít letět a padat na zem? Jak blázen se smát a říkat:"Chtěl jsem letět,a dopadl jsem na zem." Jak se stane,být svatým bláznem?

"Dnes nikam nepospíchám", řekl. "Je sobota." Seděli jsme na lavičce vedle sebe. Já a můj stín. A bylo nám dobře.

V kapličce svaté Markétyna stropě třpytí se viněty. Nad námi černé je nebekrásná jsi až to zebe.