Štítek Dialogy

Jednou poplujem po řecejak dva melounky Yubari.S rozpraskanými tvářemi, staří k nepoznání. Na vlnách se budem houpat. Hou. Snad až do moře doplujemna bílých kolébkách vln. Za tenkou modrou stuhou.

Rozutekli se po zahradě.Tví bronzoví koně. A ty máš místo slzímodré květy v očích. Vrátí se.Prostě to víš.

Ostružiny krvácíve dlouhých stráních.I tvá pusa je od nich.Celá od krve.

Řekni mi drahýproč se mi stýská. Když naše setkáníjsou tolik blízká. Řekni mi drahýkam husy letí. Proč slova zůstanoujen bez ceny smetí.

Závidím ti.To by však znamenalo,že To chci taky. Snad nemám odvahu.Proto říkám,že ti závidím.

Hej, Rychlonohá, kam běžíš?Že vítr jak vodu nohama čeříš. Běžím až na konec Života,bych brala ti vody z potoka. A do poháru ji dala,pil bys z vesela. S tebou běžím.

Loučení.Slovo o třech slabikách.Po něm zazní krátké ach.A slzy. Snad potkáme se brzy ?Nebo jen v matných vzpomínkách ?

Neměj mě tolik rád,pukne ti srdce až jednou odejdu. Vidíš ten starý vinohrad?Taky uschnul, když ho mladý mráz obejmul.

Víš, když ti říkám,že tě nemám ráda.To mi jen křičí cosivprostřed těla. Říká, že neumí se rozhodnout.Co samo se sebou.Kým vlastně chtělo by být.Jestli se tebou nechat rozpustit.

Zabíjíš draky,všude kolem sebe. Kolik zabils jich v sobě?Ach, jak pýcha zebe.