Štítek Dialogy

Až mě vezmeš za lopatky a položíš na lopatky. Všechno řekneš jednou krátkou básní. Co jsi stih je dokonáno. A teď už rychle zhasni.

Požehnání jak rosa padá.A ne, že ne.Jen, když pod paraple se schovášdopadne na něj a ne na tebe.

Ze všech mých povinnostízůstala mi časem jediná.Milovat.Odpusťte mi, tedy prosím,když budete zvonit a já vám neotevřu.Patrně jsem zaneprázdněnplněním povinností.

Vločka Miláčku, na dolním retumáš sousto pro mou Flexaretu. Nedýchej, ať neroztaje.Odlož prosím, ten hrnek čaje. Alternativní třebakoncea)Podívej se, už je po nídruhá vločka první honí. b)Podívej se, už je po nítobě taky hrana zvoní.

Tak mohli bychom se domluvit –Ty budeš ručička minutová.A já, zase hodinová.Vždycky jsi rychlejší.Jen, …budeme spolu jen dvanáctkrát za den.

43 Moc mi po něm nezůstalo.Jen dva listy papírua ty se v zimě rozmočily.Měla jsem ho ráda jako tebe.

Když jako dvě olivy,řekneš mi, co kdyby,porostem vedle sebe,bude kol pracha nad námi modré nebe? Co ti odpovím?

Kulháš. Na levou nohu.Nebo polovinu srdce. Jak se to vezme. A do toho zvony.Zvoní, abychom byli lepší. Ale kdo to má vydržet.V tom deštizůstat suší.

Nokturno pro dva hlasy Sejdeme se nad ránemu těch proutěných křesel.Budeme se navzájem těšita čekat na rozednění. Klouby prstů opět zbělajív nervozním očekávání dne.Potom, oba ztuhlí, vypijeme kávu.Znamení konce noci.

Pojď, najez se,zuj si botya sundej klobouk ze kterého crčí. Až odpočineš sizapálíme svícia budeme si povídat. Až do rána.Nebo, kdyžplamen dohoří.