#3367
Každýp
l
í o
č t
n n
okedkě
#3365
Psaní o moři
*=========================* | | | | | | | | | | @ @ | | | | @ @ @ | | @ | | @ | | | | | | @ @ | | | | | @ @ | | | | @ | @ | | @ | | @ | @ | | | | @ @ | | | | | @ @ | | | | | | @ | | @ | | @ @ @ | | | | @ @ | *=========================*
#3364
V Zahradě rozkoší
V Zahradě Nadpozemských Rozkoší I
. . . .
. .
. . .
. .
. . . .
V Zahradě Nadpozemských Rozkoší II
.
. . . .
. .
. . . . .
. .
. . . .
.
V Zahradě Nadpozemských Rozkoší III
.
. .
. .
. . .
. .
. .
.
V Zahradě Nadpozemských Rozkoší IV
.
#3363
Kamínková báseň
#3362
na konci telegrafního drátu
na konci údolí
tiché šumění
jsi tam
neschováš se
i mlčet můžeš
jsi tam
je to jisté
jako že právě projel vlak
#3361
zahrada
dotýkat se krajiny
špinit si jí prsty
prší do sudů
prší do večera
#3360
den za dnem
se vzdávám svých černých cílů
věř mi, že to bolí…
…a přece se zdá
jako by bílé cíle
ani nebyly
#3359
Chodil jsem tudy a tudy,
díval se na poštovní schránky z bakelitu,
nadzvedával loňské listí,
nahlížel do opuštěných hnízd.
Když se setmělo,
a rozsvítila noční okna,
všechno se stalo stínem.
Všechno se stalo dávno.