Ostrava I
Ostravo, možná, že jsi krásná.Proč však místo chlebemvítáš mě rozmočeným uhlím? Nechceš snad, abych se za tebous chvěním vracel? Tak to jen pro tvůj rozmardo tvých černých nocí čumím.
Rubrika Uncategorized
Lezecí stromy
Miluji stromy.Zvlášť ty na které se dá vylézt.Ještě možná rostou.V dětských snech.
Ostrava I – prolog
Padá první sníh. Teplý a vlhký. Jako Ty. Jen v Ostravě sněží.
O tichu
Slyším ticho.Jaké ticho máš na mysli? Ticho co tichem jestdřív než se rozmyslí,že bude myšlenkou? Nebo ticho to ticho před bouří,které nad hlavou vranám zakroužía potom dosedne na zkrvavenou zem? Tohle ticho o kterém říkáš si –Raději čert si ho…
Vítání
Otevírám okna,vítám ptáky.Chtěl bych takylétat.
Čekání
Jsme nazívysvlečeni na kost.A jako hosté v předpokojidole v zemičekáme na Věčnost.
Dlouhé stráně
Nad horou je mínus patnáct,sněží.Sem však stěžísvětlo dopadne.
Svítání
Zahlédl jsem ten okamžikkdy noc beze dnaměnila se v den.Tehdy andělé přestali zpívat.
Ráno
Ve čtvercích okenRáno češe si vlasy.Má zarudlé oči,pláče asi. Chtělo by pohladit.
Vzpomínky
Co mi zbylo?Pět vzpomínek.Které lámou se jak staré listí. Občas se na dlaň usadí.A potom znejistí.Jestli vůbec kdy se staly.