Prstem si rozetřeš po víčkách stíny.Na dlouhé nohy nasoukáš džíny. Tričko do pasu; snad o kousek víš.Vidělas dobře co ukázat smíš. Jakoby náhodou prohrábneš vlasy.On už si všimnul tvé jemné krásy. Skrz něj se maličko usměješ.Naznačíš, že mu srdce zahřeješ.…
Jako bychvšechna jara prožil.I ta budoucí. Dnes vůkol není nic.Jen tichoa nebe rudě planoucí.
Byla srdcem, jenž s nádechem se chvěje ve Tvé dlani.Láskou byla, dávající smysl umírání.Touha, která v kleci musí žít.Duha, co chce zase bílou být.Kapka vody, sluncem rozzářená.Vodní pára, nepatřená.Není.
Vpíjel se do tváří,žil mezi budhisty. Na rozích postával,hledal svět pod listy. Se slovy bez smyslů,hrál party šachistů. Štětcem byl kopisty. Stý mezi statisty…
Osm písmen,co mi půlnoc diktovala.Hledím na ně po sté. „Chybíš mi“, cizí rukou na papíře.Vyznání tak prosté.
Prázdná jsou místečkav korunách ořechů. Šedá je bělobadlouhé zimy. Znovu bych ve větvích skrývat se chtěl,loučit se s přítelem prvními stíny.
Kvůli tobě koupu sev lístcích vlčích máků.Jen pro tebe vyšívámstříbrem krajky mraků.A když chci ti ukázat,jak být hvězdám blíž.Kouknu do tvé postýlkya vidím, že už spíš.
Beraní krví je čára značená,vedená přes prsy Černých Madon. Pastýřka hvězd ve dřevě schovaná,do cesty háže mi závoj.
Spolu byli.A pak leželi,leželi ke spánku. Sami byli.Dvě chladné slzy,slzy ve džbánku. Hajej, nynej.Dětem Smrtička brouká,brouká zpívánku.
Ve starém sněhudvacet zlatých sluníček.Nachcaných od psů. Haiku