Velký Princ
Znovu jsem posunul židli, abych uviděl východ slunce. Už nebylo kam.
Znovu jsem posunul židli, abych uviděl východ slunce. Už nebylo kam.
Tvé stopy jsou i na kameni.Obraz Tvůj – lesk je na prameni. Jak bez vody vážka umírám touhou.Vteřina každá, smrtí jen dlouhou. Přijď zase. Svými obejmu tě vlasy.Buď zrcadlem ze stříbra. Zlodějem krásy. Z křišťálu budeš mým pohárem.Já jiskra rubínu…
Tu studnu jsem si zamilovali chladnou vodu v ní.Ve svých dlaních schovávalakvěty jabloní. Pak začala praskat pšenicetak, jak ledy praskají,a červenky a zvonkyzvala k sobě potají. Dnes však jenom vítrpláče v roubení.A na větvích oběšenci –děti jabloní.
Zavřel jsem dveře a chtěl jsem být sám.Zas kdosi klepe. Prý, že Kristus Pán.
Když lístky lnu večer opadaly,odkud se ráno zas jiný vzaly? To vlasama svýma nebeský panenkymodrý kousky z oblohy pometaly.
Ano, můj Milýna Tebe hledím. Skrz ruky polibkempřes propast letím. V tobě jsem Drahý.Tebe jsem ozvěnou. Ty jsi mým obrazemjá tvojí předlohou. Cueva de las Manos
Ještě ráno bylalouka plná máků. A večer rudé lístkypo strništi vítr vláčí.
Je teprv ráno.A já tolik toužím.Kéž bych nikdy neucítilvůni tvého vlasu. Dnes konečně,kukačku z lesa slyším.Už vím, že padesát zimje příliš málo společného času.
Santa Maria,Niña,Klára Bujné poprsíDie GalionsfigurTrhá vlny Dnes zakotví všechnyV silných náručíchOpilých námořníků Jen pár délek zbýváMrtvé mořeJe na dohled
Do mlčení vcházíneboť jej nikdo nezná. Noří se do šeolua zapomenuto je jeho jméno. Jen ještě jediné slovoje mu dovoleno říci. A hluboko nad nímsvítí malá hvězda.