#0514
O poutnících Kdepak jste, poutníčkové?Kam jdete poutníci?Na svíci včelí vosk ukapáváa planina širá,stále prázdná jest.Holá je a prázdnájak lidská pěst.
O poutnících Kdepak jste, poutníčkové?Kam jdete poutníci?Na svíci včelí vosk ukapáváa planina širá,stále prázdná jest.Holá je a prázdnájak lidská pěst.
O putování Ta místa, nakonec řekl,dostanou jména.A jména dostanou tváře.A tváře ti poví, kdo jsi.
Šest pírek k zemi padá.A půda co byla smavábarví se krví holubí. Jen šest pírek dělíco bylo a co není.Den před nedělí.
Drahá Karin,hrdlo se mi svírájak jste daleko, má milá. Až kdesi na konci Světa,kde končí se větatečkou pouhou. A kde nebe modréstává se šmouhouve vlně Atlantiku. Snad ještě jste živaa můj dopis, ne jak to bývá,nalezne Váš stůl. Odepište prosím,bez…
Závidím ti.To by však znamenalo,že To chci taky. Snad nemám odvahu.Proto říkám,že ti závidím.
Je ticho a šedivo.Jako v kostele přede mší.To svět náš vezdejšízdobí ses holuby na římse.By byl krásnější.
U cesty Jablka planá,až křiví zuby. Ve škarpách leží,zdobí hroby. Zapomenutá.Jsou k pláči stěží.
Ten strom měl červené listí.A jedni říkali – Ten je krásný.Jiní zase – Ten je nemocný.A třetí – To se nehodí. Pokáceli ho.Převážil názor,že se nehodíobdivovat nemocné stromy.
Když prší, nakrčíš nos.Nemáš ráda mokro za krkem. A potom vyjde Sluncea ty se znovu usměješ.
Snad zdá se ti odplata vysokájíž byl jsi za své viny stižen.Tedy věz, že trest ten hrdelní,bude po exekuci snížen.