#0388
Zas ten nedojezený kocourze své misky upíjí.Dnes už sotva půlku máa bílý Měsíc dopíjí.Zítra už hlady nepřestanemňoukat bude Pane, Pane. Co já vím, kdy mu mléka do oblohy,znovu dolijí.
Rubrika Uncategorized
#0387
V těch černých zvoničkách parních mašinsnad pokaždé sýček zahouká.Když vlak co přijel odkudsidotkne se paty Petrova. To pak vím, že jsem domaa slzy mi hrknou do očí.A černá mašina odkudsi,kamsi na pivo si odskočí.
#0386
Čtenáři knížeksi vždycky prsty naslinía pak jak malé děckokonejšené teplou láznído stránek se ponoří. Není kolem nic –než princezny a draci,úhlopříčky a vzácní ptáci.A tu, čtenář zvedne náhle hlavuudiven, že v jakémsi je davu. A jeden jednomu, je tolik podoben.
#0385
Na fotografickou deskukradeš mi duši.A potom říkáš – Bože, jak tobě to sluší.Proč jednou neřekneš – půjdeme s sebou.
#0384
Zamilovánka #1326 V tvém žáru puká skálaa tvůj mráz drobí kámen.Jako Slunce budíš louky.Jako Měsíc mi dáváš spát. A my dva se potkali.Na tom nejmenším nádraží světa.
#0383
Voda nám syčí pod nohama.Vzpírá se krokům, jak koně za úsvitu.Překročit čáru mezi ano a ne.Korunou vlny stát se v okamžiku.
#0382
Žongluješ se slovy, miláčku.Kamenná koule pro tebe znamená kámen.Jednoho dne však dopadne na zema tvůj svět promění na sračku.
#0381
Ještě dva, tři krokya cesta bude u konce.V zádveří zůstane z kabátu kupička sněhu.A prošláplé stopy zmizelé v šeru. Nastane čas se ptát.Kolik větví jsem na cestách zlomil.A kolik zlomenýchsvou vinou nedolomil. Nastane čas se ptát.
#0380
Šel jsem domů a ptáci křičeli, křičeli ptáci je Jaro. Šel jsem domů a křičel jsem, křičel jsem na ptáky je Zima. A ptáci křičeli jak Zima jim kroutila krky. Šel jsem z domu i sbíral kroucené krky. Byla mi…
#0379
Tiše pršía vítr nosí ti vlasyjaká byla bys asibosá?