Damián

#4136

bylo to jen pro tebeto krátké představeníkdyž vysvlékala jsem seaby ses po očku díval

Neustále mizejícía zase se objevující jako můj plyšový slonv horečkách jako myšlenkafialový kos na starém plotu

Jen letmý doteka postavička v lahvi se roztančí Do široka otevřené očijsi to ty Červená sukýnkapodobná louce vlčích máků

Jednou večer mi Dlouhovláska řekla: „Naše hvězdy obíhají po rozdílných drahách.“ Nejspíš to byla pravda.

šustí, syčínení se kam schovatdéšt, had v sudu pod okapemloví ptáčky

nechám ti zde po sobě stopu ať jdu nebo spím oni ví kde najít vodu kým jsem

když potkáš tu černou kočkuco vidíš? potkal jsi včerejšeknebo zítřek? řekneš – snad slepé zrcadlo

když zavřu oči, zmizíš kolikrát musím mrknout,aby ses misvou myšlenkou přepsala do zítřka

dotkne se prstytoho místa na těleženská paměť; klíčení kostízáchvěvslovo, jež nelze vymazat dnes to víje jiná

v japonské krajincekreslené tušípoutník jde; mrzneaniž to tuší