#4146
váha stromu je v jeho kořenechstejně jako váha trávy váha ptáka je však ve vzduchuproto sám od sebe nespadne
váha stromu je v jeho kořenechstejně jako váha trávy váha ptáka je však ve vzduchuproto sám od sebe nespadne
obloha ztmavnepřicházející letní bouřkahejno holubů proti oblozejasně zazáří
dotýkáš se hřbetu stránek liter knihy jako bys byla slepá nejsi tím čím jsi blahoslavená která uvěřila
záhon po záhonusklízím pivonětolik smrti kolem
vítr rozeznívá zvonkohrudívám se vzhůrustřecha zakrývá pohled na hvězdyotočím se k oknuony zvědavě nahlíží dovnitř
Teplý kafe a čerstvej chleba.Kolik lidí muselo bejt vzhůru.
tulák buďto jdua nebo spím když mi dají někde najístpoděkuju a jdu dál
znovu kontroluji svůj náklad batoh, spacák, jídlo, svoje hříchy vše je tam kde má být
v domě mám čtyři zrcadlav tom prvním jsem takový jaký jsemv tom druhém takový jaký bych chtěl býtv tom třetím takový jakého mě znají to čtvrté stojí v chodběa kdykoliv kolem projdešzlobíš se na nějprotože nejsem takový jakého bys mě…
tam u nádražísnad jsi to byla ty než zaostřím očinež přejede tramvaj, která tě na chvíli skryje hvizd odjíždějícího vlakuvidím prázdné místo