Damián

Damián

#4055

jako bych tu nebylsedím v křeslekouř dýmkynaznačuje jistou úzkost přicházíš do pokojeotevíráš oknaslunce vstupuje kouř mizíproud vzduchu mě odnáší

#4053

kvítky hlohua dva metařiznovu prázdná ulice*dva kosia jedna žížalaslyším poštolku*svit displejův nemocničním šerusvět uvnitř světa

#4052

tak jako ten který nevíprohlížím si rucejemné žilkovívedoucí odnikud nikam tak jako ten který víhledím do tmyčekám na přítelesnad přijde znenadání tak jako tenjenž je kamenemsám tu vprostřed stojíma mráz a déšť mě drobí

#4051

příčný trám na rameni máš otlaka neříkáš nicpovídám ti cosi o přímé cestěkdyž zaslechneš pláčodvrátíš hlavuv zástupu za teboutvých pět dětímáš slzy v očích

#4050

podél čáryjež může být řekou nebo osudempo mapě houpavě prstemsevero-severo-východ

#4049

za pár dnísnad minut si nevzpomenenatahuje rucejsem jeho záchranaz dětské postýlkypohled velkých očí huum-ee, má vůni mého kmene

#4047

jako když hodíš kámen do řekyjako když někdo odejdečekáš ažzmizí kruhy na hladiněa ty nemizí nemizí nemizí

#4046

těch tisíc mužůkterých se u tebe ve snech vystřídalo ráno jsou pryča ty rozlámaná od námahy si nemůžeš vzpomenoutna jednu jedinou tvář