Na svátek Svatých Crhy a Strachoty. Ti, jenž trápeniláskou jsoua umění psaní ovládlinechť vypíší se z žalů. Uleví se jim. Též Ti,kteří lecjakou radost zažiliať podělí se o ni.Neboť život pozemský v míře vrchovaté hořký jest. Kteří však jen jedovatostia…
Kdo jsi, člověče?Jehož masku nosím. Kdo jsi? V jediné chvíli člověčejá sám tebe zradím.
Ten okamžik jemezi dvěma údery srdce.Když z moře vlna se o kámen zastavía slunce zpěněnéve velkou touhu promění.
Potkal jsem tě na oslavě narozenin pana Fun. Zahradou tvoujsem prošel tisíckrát.Zvonky v ní, však nikdy neslyšel jsem hrát.Až dnes ráno, podala jsi mi květ.Naše srdce tichem svým již nebudou se chvět.
My dnes bavili se sami, nevypijem víc. Jestli všakzas přijít mámeať víc je zde – krásných tanečnic.
Jaké to je,když v tu poslední chvílimusíte krok udělat?Na lanotlouštky vlasu. Jaké to je,v ten okamžik,když úplně jste sama?A věřit,že Vás zachytí. Jaké to vlastně je,do posledního dechupravdu říkat?Přes všechnotěch kurev bití. † Pankrác, 27.6.1950
Drahé osobě po jejímž návratu z cest přišel dlouhý déšť. Přítele jsem požádalby vešel do snů tvých.Na dveře i okno tlouklchtěl předat vzkaz rtů mých.Tvrdě jsi spala. On musel odejít.
Stříbrným dechemranní loukase nebi otvírá. Milost boží,leží kolem.Démantů plná stráň. Co špatného byloto je zanecháno noci.Na louce stojím,Tvou láskou objímán.
Stříbrnou hůlčičkou,své myšlenkydrobnýma rukama podepřela. Zadívala se mi do očía tiše, lehounce řekla:"Kterýpak ty jsi?" Alternativní konec. Rozesmála se.Když vidělamou vyděšenou tvář.
Ve Smaragdovém mořijenž barvou louky hoří.Lístek březový se plaví.Posel mé lásky malý. Trhlinou v boku slunce nabírálístek plave v chrpách umírá.Zachraň ho!Ať můj vzkaz vyřídí.