Osm písmen
Osm písmen,co mi půlnoc diktovala.Hledím na ně po sté. „Chybíš mi“, cizí rukou na papíře.Vyznání tak prosté.
Osm písmen,co mi půlnoc diktovala.Hledím na ně po sté. „Chybíš mi“, cizí rukou na papíře.Vyznání tak prosté.
Prázdná jsou místečkav korunách ořechů. Šedá je bělobadlouhé zimy. Znovu bych ve větvích skrývat se chtěl,loučit se s přítelem prvními stíny.
Kvůli tobě koupu sev lístcích vlčích máků.Jen pro tebe vyšívámstříbrem krajky mraků.A když chci ti ukázat,jak být hvězdám blíž.Kouknu do tvé postýlkya vidím, že už spíš.
Beraní krví je čára značená,vedená přes prsy Černých Madon. Pastýřka hvězd ve dřevě schovaná,do cesty háže mi závoj.
Spolu byli.A pak leželi,leželi ke spánku. Sami byli.Dvě chladné slzy,slzy ve džbánku. Hajej, nynej.Dětem Smrtička brouká,brouká zpívánku.
Ve starém sněhudvacet zlatých sluníček.Nachcaných od psů. Haiku
Mate mě, že máte thétomatové, mátové;avšak maté nemáte.
Dechem obejmu tě.Dechem vánku.Pavím peřím dospaného spánku. Jako zlaté listína tvůj polštář nasněžím. Posel jitras ptačím dvojspřežím. Zahřeju Ti rucezkřehlé od půlnočních snů. Možná, že i dotknu se.Tvých dřímajících rtů.
Posypu Tějavorovým pelem. Propletemejedno druhým tělem. Pinocchiabudeme mít nosy. Vždyť přeci slušnostse v "onom věku" nosí.
Pod jazyk mi vložte mědáček.A stačit bude ten nejmenší. Ať Léthé mou touhu po žitína věčné časy vyléčí. Dejte mi vody džbán vypítať mohu ve své smrti žít.