Prsty
Zelené prstydo dlaně sevřené. Rychle a nedočkavěvyráží z ramene. Jednou však, znavené,ulehnou na kámen, ruce spojené. Kaštan spí, dítě milené,v klíně matky své. V hlíně schoulené.
Zelené prstydo dlaně sevřené. Rychle a nedočkavěvyráží z ramene. Jednou však, znavené,ulehnou na kámen, ruce spojené. Kaštan spí, dítě milené,v klíně matky své. V hlíně schoulené.
Hle, malý anděl.Vlasy barvy slámypod věncem z pampelišek. Na houpačcebílými mraky obkrouženéa růžovými květy jabloní. Zlaté rohy v nebi.Třikrát sláva provolaly.Když rozhoupala jsi se sama. Poprvé.
Oceánem slz, červené loďky plují. I ony přistanou. Pokus o haiku s akrostychem.
Jednou se probudím…Ale to jsi již četl. V ramenou malý ti bude,tvůj dětský svetr. Chtěl bych, abys princeznypřed draky chránil. Držel slovoa slabší bránil. Na stole zůstanekaňka od barviček. A na nás zbude to,co zbývá na rodiče.
Jednou se probudím,nebude to zítra. Možná až vlaštovky,rozepnou svá křídla. Botky s růžičkou,dáš za dospělý svět. Já jsem si jistý.Hlas bude se mi chvět. Na stole zůstanekroužek od hrnku s kávou. A na nás zbude jen,modlit se za tebe, s…
Kde je Domov podle Vás?Tam co slyším Pána hlas. Můžete být přesnější?A kde miska, vezdejší. Kde svůj teplý pelech mám,to je Doma. Povídám.
Námořníkům, kteří dopluli před námi. A zase stojíš,před starým prádelníkem. Po paměti otevíráš šuplíky s kličkou,utahanou téměř k věčnosti. Tady v oceánech zbytečností,které jsi tak pečlivě sbíral, leží tátovo modrobílé tričko –plachetnice, na níž jsi objevoval svět. Dnes, zítra.Nevypluje. Nevzpomínám…
Stál tam.Na kraji záhonu. Plakal.Dojetím. Nad Vesninoukrásou.
Už plíny jena zápach moči. Pořád stejnémodré oči. Co nespalykdyž teplo moči. Slzy hnalov modré oči…
Jsem unavená,mohu u Vás přespat? Na poličku u oknarozložila růžové a oranžové stíny. Z jejích ramen modrý plášťse na koberec snesl. V očích jiprvní hvězdy zazářily.