Spolu,
křídlo ke křídluprotneme rovinunebe i země.
křídlo ke křídluprotneme rovinunebe i země.
Jak s podzimem lípy,dívky listy odhazují. Cáry loňské mlhy,však vítr rozehnal. Kéž by z lipek zase,duby statné byly. Na lavičce stařík,smutně zašeptal.
Na špičkách stojí,Měsíc ve dlani. Jen modré tichoa vlaků volání. Pod lampou schoulenýstínů dvou stín. Odložte kamení –není v něm vin.
Z železa koleje, žebřík jen do dálky. Kolem pláč. Modlím se.Snad vezou mě do války. B-h ví jak přál bych sihladit tě po vlasech. Ještě snad věřím,že sejdem se. Jednou.V bezčase.Brána nenávratna
Leden Komunistů nepřítelemopláchnutý vodním dělem. Únor Únor bílý Strana sílí. Březen Konec rvačky, žádný křik.Skákat bude Masařyk. Duben V Katyňském lesestřelba se nese. Květen Ozbrojená pěstdo průvodu v šest. Červen Horáková, ty se učjak se dělá státní puč. Červenec Marshalla…
Stoupám ke slunci;raněný pták. Těžká křídlase boří do oblak. Divoký sokol.Mojí duše dech. Hřích bodá příliš.V labyrintu zdech. „Podej mi ruku, zahynu!“ „Přibitý k zemi. Bez Tebe pominu.“
Prstem si rozetřeš po víčkách stíny.Na dlouhé nohy nasoukáš džíny. Tričko do pasu; snad o kousek víš.Vidělas dobře co ukázat smíš. Jakoby náhodou prohrábneš vlasy.On už si všimnul tvé jemné krásy. Skrz něj se maličko usměješ.Naznačíš, že mu srdce zahřeješ.…
Jako bychvšechna jara prožil.I ta budoucí. Dnes vůkol není nic.Jen tichoa nebe rudě planoucí.
Byla srdcem, jenž s nádechem se chvěje ve Tvé dlani.Láskou byla, dávající smysl umírání.Touha, která v kleci musí žít.Duha, co chce zase bílou být.Kapka vody, sluncem rozzářená.Vodní pára, nepatřená.Není.
Vpíjel se do tváří,žil mezi budhisty. Na rozích postával,hledal svět pod listy. Se slovy bez smyslů,hrál party šachistů. Štětcem byl kopisty. Stý mezi statisty…