Damián

Damián

#3723

vítr mi bere dech od úststojím na břehu jezeramraky si plují sem a tama déšť padá kam se mu zachce tak to je tam kde jsem

#3721

kdosi za okny autobusuposouvá zešednutými městyzitra se probudímv jiném světězářící denobejme mne kolem ramen

#3720

povídejpovídej jako déšťpovídej jako šeptáníjako ticho povídej tak povídejpovídej něcoprostě mi jenom povídej

#3719

vržouvržouvržoudřevění ptáci (není to na báseň málo?) křídlo o křídlosečítají čas

#3718

Mrholí, když pohlédnu do polí.Prší, když otevřu modré dveře,dveře zpátky domů.Nepřicházíš, nepřestává,čas se znenadání zastavil.

#3717

jsem starýa přestoholí tě praštím do koulíjestli mi to jednou řeknešjsem starýa vím to

#3716

„Tolik knih napsaných o válcea přece,“ povzdechla si Smrt,„ji chtějí znovu prožít.“ I začala si prozpěvovata znělo to jako rachot zbraní.Jako řev zabíjených lidí.

#3715

Tvoje jméno je Eze Nwanyi. To znamená:Ta, kterou nemohu vystát.Ta, bez které nemohu žít.

#3714

Největší je O‘-o-to.Nejmenší je M’b-o-ni.Největší švihák je ale Bb-a-li.Dvěma prsty vrtí stříbrnou hůlkoua dlouhé chlupy z nosumá obtočené kolem pasu.