#3733
otevřu dveřea hned je jí všude plnovůně deště
otevřu dveřea hned je jí všude plnovůně deště
„Myslím si,“říkají mnozí,„že mne opustila Múza.“ Ale tak to není.To jen pro ten okamžik,bylo všechno řečeno. Pak nezbývá,než jít do rozkvetlého sadua nebo mlčet.
bílý kocourprázdná čtvrtka papíruzačalo sněžit schne. vysychá.listí na větvíchvyvrácené třešně
Kocour se zvedla vešel do světla.
Tak dávno jsem tě pohřbila tak dávno neodpustil.Slyšíš!?
Moje srdce je ještě plné hor.Není v něm místo pro báseň.Promiňte.
karmínový okrajekzápad slunce vinoucí se po vrcholcích hornajednou se svět zhasne a začne noc marnotratné divadlo na konci dne
Ve spánku mě bezděčně objala.Na chvíli jsem se stal tím mužem.Takovým, jakého si přála vždycky mít.
pravé polednezvuk kravského zvonceve skalní stěně Pes štěká a štěká.Radost z chladného ránanebo jde zloděj? sůl v očíchcesta jde vzhůrujen vzhůru do kebabhauzu v el Pont de Suertvlétla vlaštovka časné ránozdi starých domůjsou chladné Úplněk nad Molte Tardas?Vždyť je poledne!
2021 roušku přes ústahádáme kdo mluvílesní mýtina*slzy v očíchmyslíme na blízkévánoční růže