Modrý úplněk sleduji oblouk měsícezatímco spíšpřesunul se po elipse od muškátů k azalkámchvíli schovaný za klikou od balkonudává vydechnout nočnímu bděnípod dekou nahmátnu svůj žaludotírám se o tvé sny jako plachý frotérkolem domu projde vracející se chodecv jeho krocích neslyšíš…
dnes jsem si všimnul drobné změnyzačínájí opadat lípyzačínám být nejistý
Zpráva, kterou jsi poslal,je nečitelná.Když se však stočím do polohy dítěte,mohu přečíst dvě písmena – V a K.Pak se mi oči zalijí slzami.
mlčímejako ti kteří jsou spolu čtyřicet letje to strašné
Jiné noci se mě Dlouhovláska zeptala:„Spíš?“Nespali jsme pak až do rána.
Mám strachCo když jsem opravdu smrtelný
pošlu ti dopisvěřím, že mipošleš ho zpětbudu jej hltavě číst jako četl bych ho teprv poprvé
odrazíme seskočíme do prázdnapod námilescestadůmřekalidéa zas další prázdno
už na něj čekajídva muži v šedivém automobilujen dopije kávunasadí kloboukrozloučí se takjako bychom se nikdyuž neměli sejít
Vzpomínka postav se ráno k oknudívej se až do svačiny ven a mlčzapamatuj si co jsi vidělpotom vezmi papír a perosepiš topapír vlož do obálkya pošli osobě kterou jsi kdysi tajně miloval