#3895
Čtvrtá neděle Adventní občas si připustímže bez tebenedokážu nic
Čtvrtá neděle Adventní občas si připustímže bez tebenedokážu nic
vůně pačulidnes by to byl rokdetail který rozpláče
Ležím a věci se dějí.Dálo by se víc, kdybych stál?
Odendej zázrak z Vánoca zůstane ti akorát kostzapíchnutá v patře. … a na zemi pokoj lidem dobré vůle…
V Zahradě rozkoší,pohladila mě po vlasech,políbila na ústa,řekla mi –To bys rád, ty blbečku, co?
Klátivec První klátivecdruhý klátivectřetív hospodě Pod kaštanem právě zavírají.
Prší.Prší.Zákopy jsou plný vody.Všude krysy.Z koně, kterýho vzal granát,jsme vyřízli aspoň kejtu.Na chvíli bude co žrát. Karty nám navlhly,rozmočil se tabák.A písař, ta krysa,se akorát směje.
Hle, kurátorka výstavy.Ale co tu dělá teď,o půl čtvrté ráno?V podpaží nese hlavu muezzina ze sbírky Blízkého východu;zpívá árii z Aidy.Ráno dnes začíná nezvykle brzo.Svítá.
z kávového okénkavůně makových rohlíčkůtramvaj odjíždí
Dívka s bernardýnem se plaše usmálaa tramvaj?Nevím.Snad odjela.S ním.