Damián

Damián

#3924

dívá se na mějako bychom se znaliústa očina zastávce tramvajekazatel káže o bohuto ona je ta o které se mi zdává

#3922

v tom tichu uvnitřje slyšet nejistotutlumený křik rackůkteří se sotva nadzdvihnouaby uhnuli hozenému kameninemajícího touhukamkoliv dopadnoutv prostoru vytvořitotvor s jasně ohraničeným okrajem

#3920

ty neviditelné věci se sbíhajíúběžník pod stromem v kdysito červencové ránokdyž jsme se oba probudili

#3919

Často hledám kde jenemohu ji náleztPotom přijdešsvlékneš se a chceš se milovatOkamžik hledání pravdy lusknutím prstů zmizíNastane čas otočení se na bokProhlášení že všechno je jinakJako loď potápějící se v dokuJako dech který se nestačil vydechnout

#3918

teď ho jen správně klepnoutaby netrpělochytit ho za nohypohladit po zádecha pak… ránu hned za hlavuškubne sebou a bude to –mrcha svědomí; jenom vzdychalo

#3917

Odcházíšcítím tvé ruce na svých zádechněkolik tichých krokůvůně parfémua když se otočímpoznám hrůzu z prázdna Ještě dlouho zvedám ze zemětvoje poztrácené stopy

#3916

           FORMA            dobsa    for     a   h      m     n   e      avítězí   m        f      ormav    ítězínado      bsahe        m    form       avít          ězín          …