#4318
Drátokřídlí těrchuška siváramenáč menšískákalka lipovápotočník kamenáčlipísek pištulamodruška travnízámečník stloukkobercovka srdčitámrskáček skalnílupík zlatavýoujezdník slámovýmezník blátuchatemenáč líbezný
Drátokřídlí těrchuška siváramenáč menšískákalka lipovápotočník kamenáčlipísek pištulamodruška travnízámečník stloukkobercovka srdčitámrskáček skalnílupík zlatavýoujezdník slámovýmezník blátuchatemenáč líbezný
17. listopad listí padá do listína lavičcezapomenuté klíče 18. listopad bedňáci bourají stejdžpár vlajek v oknechpřijíždí Kofi-Kofi
plná skříň ješterekplazů ve formaldehydunevylíhlých kuřat světlo z ulicedopadá na lebkuHomo Sapiens já a onahledíme si z očí do očís blízkostí jednovaječných dvojčat
pokusstuduješ znovu a znovu čistý akt neporušitelnosti a skleněná karafa na hraně kovového stolu padá svým okrajem v jediném místě protne se se šedivým nezúčastněným kamenem střepy střípky křemenný sloup prachu hvězd vše kamení v soukolí hodin obrovského vesmíru a rubínové víno uvnitř tvoje nejlepší víno nic z toho neodolá soustředěnému tlaku času
Oči vyvrácené v sloup hledíš na kovový kříž.Když tě slovem pitvám Ježíši Kriste, Ježíši Kriste… mlč — vždyť mě už zabíjíš. Pěnu u úst a já nepřestávám skalpelem slov vést tě ke své maličké bílé víře. Tak říkám ti přece…
Lodě na horizontubarevné korálena modré niti.Dech se zadrhne v očekáváníhrudník pne radostí.Rozeběhneš se daleko do moře.Připomínáš dítěvracející se do matčiny náruče.
Každé slovo lzezrelativizovat.Každé. Jak se to přihodilo, žejsme takpodezřívaví? Den co denkonáme totéž.Zvyk nebo prokletí? Ještě se dádva tři kroky popojít anakopat těm ctnostným prdel.
když se ohlédnešlistí zašumívětev se pohneoči se stočí bokemcesta a dům uzavře
Besedanosí židlenosí židlebeseda o Arvo PärtoviBerliner messe . ,. ‚ – Gloria/ += . Glo “ ria @ * – .
Seléné spím a mé snyzaplnila jsi jenenadělám s tím nicjsi ve mně po okraj