Osvětim
Byl jsem tam.
V listopadu.
Jemně mžilo a profukoval vítr.
Na té planině to ani jinak nejde.
Ve tři odpoledne,
když se tichem začalo stmívat,
konečně jsem si vzpomněl.
Otče náš, …
Zdálo se mi to trochu málo.
Tak jsem ještě jeden přidal,
potom ohrnul límec
a nastoupil do autobusu čekajícího před branou.