#2569

Moře

Bylas jak moře,
jemné, bílé vlnky,
pod hladinou mrštné ryby,
velké a masité ústřice.
Vodní trávy se vlnily sem a tam.

Neříkal jsem nic.

Neboť z klidného moře
by se rázem stal ocelově šedivý oceán,
chocholy vln by tloukly špičatá skaliska
a já bych věděl, že jsem ztracen,
neboť právě takovou, jsem tě chtěl vždycky mít.

Poděl se o radost...