Kdosi neustále komolí moje jméno.
Jako by mne neznal.
Do potemnělého dvora
v rámu okna, stůl, dva sváteční talíře
ve svatozáři z vosku; ten druhý není můj.
Je po večeři. Odcházejí spolu nahoru. Smějí se.
Kohoutí krev přes půl obzoru.
Kde a čím a proti komu jsem se provinil?