Předchozí | Následující
#1501

Jemný Dekameron

Stojíce opodál,
tiše dohadovali se,
zdali její vůně podobá se více fialkám či vanilce.
Ona však mezitím,
políbila jiného.


Nohy, opřené o hrany chodidel,
lehce oddalující se kolena.
Na vnitřní straně stehna
zahlédám jemně vedenou kérku.
Tři písmena - f.u.c.
Tvář má mladou
snad třináctiletou.


Pod šedivým hábitem novicky
vůči ostrému slunci prosvítá
bílé prádlo, jemně spodní.


Mistře,
možno-li experimentem ověřit
matematického vztahu
pro zjištění objemů a povrchů koulí čili polokoulí
různých poloměrů,
drže v obou dlaních
prsy mladičké dívky?


Slunce po zdi stoupá
po ženiných nohách stoupá výš.
Poledním horkem se snopy kroutí.
Žena se zastaví, zpívajíc o žencích.  


Zase se schováváš můj drahý?
Proč býváš tam a já tady?
Zima mi je, už je podvečer.
Jako oheň vodou, kdyby zasyčel.
Zahřej maličko, co tak studí mě.
Přilehni ke mně. S šerem na seně.


svíčky se začínají krátit
láhev je taky dopitá
už dávno není o čem mluvit
ze zvyku zkouším pod blůzkou lovit
dva háčky jako bobříka
jednou rukou obratnosti
jenže tahle hra se tě už dávno netýká


Jako dva koně, ryzí.
Tak si spolu žertovali.
Taje až louka. Tu a všude.
Bílé vrásky sněhu mizí.


Zdá se ti to kruté, má Milá,
že včera bouře na kusy rozlomila
olši nad potokem?

Ó, ne,
bouře a strom,
nejsou sobě sokem.

To jen všechno víno Lásky
bylo pito jedním lokem.


Jako vyvrácený strom
nejistý si sám sebou
líbám si svá vlastní ústa
hladím se po jedněch rukou
jen jednu melodii zpívají
dva zamilované hlasy.
Avšak,... s kým mohu tančit?